Co je u nás nového?

Máme tu nový rok, snad každý se v tuto dobu na chvíli zastaví a řekne si, jak ten čas hrozně letí. Naše štěňátka mají už půl roku, když vidím fotky kamarádů chovatelů, kterým se kolem Vánoc štěňátka narodila, vzpomínám na ta naše, když byla maličká. Chtěli bychom moc poděkovat za skvělou péči páníkům našich štěňátek z vrhu A, za jejich zprávičky a fotky. Brzy uděláme velikou aktualizaci, kde se o áčkách dozvíte víc ...

Ještě nedávno jsme měli plný dům chlupatých raubířů, a tak tu bylo nějak moc poklidno. Někde jsem četla, že šeltie jsou jako brambůrky, jedna nikdy nestačí a ani dvě ... Začala jsem uvažovat o tom, že bychom rozšířili naši malou smečku ještě o jednu šeltičku. Tato moje touha se ale moc nepotkala s tou manželovou a nakonec jsme se rozhodli, že rozšíření ještě odložíme a v létě místo vychovávání štěněte, pojedeme s dětmi k moři.

Řekli jsme si, že pokud Jessie začne na podzim hárat a podaří se nám najít vhodného krycího psa, zkusíme štěstí. Budeme doufat, zda se nám narodí nějaká hezká psí holčička, která bude mít předpoklady pro chov a zůstane doma jako naše mladá naděje.

Před pár dny ale k rozšíření naší smečky přeci jen došlo, k ne moc velké libosti dospělých, ale za velké radosti dětí. Máme nového chlupatého kamaráda, ale šeltička to není. Jmenuje se Ušáček a je to zakrslý králík. K tomu, jak jsme k němu přišli, se váže historka, kterou bavíme kamarády.

Tady ji máte:

To tak jednou někdo známý přinesl našemu švagrovi, který má hospodu v nedaleké vesnici, dva malé králíčky, které údajně chytil, když volně pobíhali u tamního JZD. V domění, že jsou to klasičtí králíci, dovezl je švára dědovi, který je dlouholetý chovatel králíků, aby si je ubytoval do králíkárny a vykrmil. Jenže čas běžel, děda králíky krmil řepou, senem, suchým pečivem ..., ale oni nějak záhadně nerostli. Kolem Vánoc, to bylo asi za tři měsíce, co se o králíky staral, mu to začalo být podezřelé a svěřil se švagrové. Tak nějak jsme tušili všichni, která bije... Když jsme o svátcích byli všichni pohromadě, donesl děda králiky v košíku nám a dětem ukázat. No jistě, byli to zakrsláci! Moc hezcí, roztomilí, ušatí a prostě boží... Dostali nás všechny a během pár vteřin bylo rozhodnuto, že v králíkarně dál nezůstanou :-) Tak jsme přišli k naší nové posile smečky.

Naše fenky přijaly králíka každá po svém, Shelby se v první chvíli zajímala, copak to je za malé ušaté zvíře, když zjistila, že to není kočička, tak její zájem rychle opadnul a králík jí byl naprosto ukradený. Když děti při krmení rozsypaly trochu vojtěškových koleček na zem a ona je po vzoru granulí začala bleskurychle hltat, nestačila jsem říct ani popel a pomyslela jsem si: Jen si dej, to máš alespoň dietku, dobré prase, všechno spase :-D To je celá Shelby :-D

Jessie z králíčka nadšená vůbec nebyla, bála se ho, štěkala a nebylo možné jí domluvit. Řeč s ní byla, až když jsem si do kapsy nabrala hrst piškotů. Přestala ječet a už se za mě jen schovávala a bublala jak čertík - vrrr bubububuf bububuf, vrrrr bubuf. Zjistila jsem, že to chce trochu trpělivosti a hodně piškotů :-D Teď už je to o moc lepší.

Po mateřské dovolené a cvičákové zimní pauze se s Jessie opět chceme začít věnovat výcviku a na jaře bychom chtěli zkusit složit druhou zkoušku z poslušnosti. Tak držte palce :-)